Konec starého Ulánbátaru aneb nomadické trable s konceptem hmotného dědictví

Ulánbátar začátkem 80. let. Zdroj: time.mn.

Ulánbátar není mé rodné město. Nevyrostla jsem v něm, nežiju tady celý život, ba ani jeho větší díl. Žiju tady nějakých osm, i se studentskými stážemi možná něco přes devět let, což je dobrá polovina mého „dospělého“ života a dost na to, abych si k němu coby dějišti jisté části mé osobní historie vytvořila sentimentální vztah. K jeho místům, se kterými se pojí zážitky, dobré i zlé, každopádně moje a v nemalé míře dost intenzivní a signifikantní.

Continue reading “Konec starého Ulánbátaru aneb nomadické trable s konceptem hmotného dědictví”

Badzo a tatarák

 

IMG_1499ad2

Už nějakou dobu jsme si říkali, že žádnou další zimu v Ulánbátaru už absolvovat nechceme. Nikdy. Není to zdravé a už jich bylo dost. Loni v prosinci jsme tedy před ulánbátarským smogem, tou páchnoucí žlutohnědou všudypřítomnou hmotou, ano – hmotou, kterou bez přehánění ještě celé měsíce po opuštění prostoru cítíte z vlasů, kůže, šatstva, uprchli do české kotliny. Naše plíce se upřímně zaradovaly a my s nimi. Píšu v plurálu, a není to plurál majestátní, ale sprostý, protože se mnou do vlasti poprvé jel i Badzo. Continue reading “Badzo a tatarák”

D. Urianchaj: STROMU

Novou sezónu zahájíme drobnou mongolskou podzimní básní. Může se to zdát nepatřičné takhle brzy po Třech králích, na letošní zimě v Čechách se mi ale zdá zimního pramálo. Zato jsou tu prastaré listnaté stromy, mžením nasáklý vítr, hutné humidní mlhy, bláto, mokrá rez a tlející listí. Všechno, co mi v Mongolsku chybí. Atmosféra velmi podzimní, ale víc tmy, podmínky hýčkající asociálnost a zálibu v gotických románech… Je šum tvých listů řečí tvou, či řečí větru?

*** Continue reading “D. Urianchaj: STROMU”

Dětský spánek střeží liška

detsky-spaci-pytelvak-pro-miminka (1)V pozdním jaře přibyl do rodiny pohledných a praktických produktů, které náš Khar Shar nabízí, roztomilý výrobek velmi nedávno založené maličké mongolské značky, nesoucí poetický název „Unegchen“ čili „lištička“, a sice baby sack neboli vak pro mimina. Terminologií tohoto druhu si opravdu nejsem jistá, proto mě omluvte, dalo by se to nejspíš zrovnatak dobře pojmenovat dupačky na jednu nohu – tzv. dupačka, dětský kokon či lépe česky zámotek (s rukávky), pouzdérko na dítě atp. Ve skutečnosti je však tento výrobek co do využití ještě univerzálnější, neboť jej lze rozepnutím spodního zipu proměnit v tradiční mongolský kabátek dél  v batolecí verzi. Odtud mongolský termín „uglá barivč“, což lze dost neotesaně převést jako „navlékací měkký dél pro mimina“.

Continue reading “Dětský spánek střeží liška”

Proč mongolským pastevcům přestává kvésti pšenka

V prosinci loňského roku jsem byla jistou organizací požádána o zodpovězení anketní otázky „Jaké jsou překážky tradičního způsobu života mongolských kočovných pastevců?“ v rozsahu 1500 znaků. Termín pro zaslání odpovědi byl poněkud šibeniční, neboť jsem byla tázána coby last-minute-náhrada poté, co jim odpadl některý z kompetentních odborníků. Vzhledem k tomu však, že jsem už uvykla životu ze dne na den, ba z hodiny na hodinu, nevěřím na imaginární jistoty, změna je mým přítelem a flexibilita mé druhé jméno, souhlasila jsem a požadovaných 1500 znaků na dané téma přes noc sepsala. Protože jde reálně o značně spletitý problém, o kterém lze mudrovat dost zeširoka, byla moje první verze nejmíň čtyřikrát delší. Takže jsem pak další hromadu času strávila seškrtáváním a zjednodušováním, nejspíš až na samou hranici srozumitelnosti. Ale co už, hotovo a vyřízeno, zveřejněnou anketu jsem nikdy neviděla a žádná zpětná vazba se ani čekat nedala, tudíž to k řešení není. Ještě je tu však má první nezkrácená verze, a tak si říkám, když už jsem se po měsících vybičovala k nové blogovací aktivitě, proč ji nepoužít. Pokud vás tedy zajímá trocha nezávazného rozumování nad trpkým údělem mongolských pastevců, čtěte dál.   Continue reading “Proč mongolským pastevcům přestává kvésti pšenka”