Kolo

Když jsem před deseti lety poprvé přijela do Města, cyklistika tu neexistovala. Kolo jste v ulicích neviděli, jak je rok dlouhej a pokud náhodou ano, určitě na něm nejel Mongol, ale nějakej dynamicky svištící free a cool zápaďák. Vidět v Ulánbátaru kolo patřilo do stejné kategorie rarit jako vidět v Mongolsku helikoptéru.

Dnes je jiná doba. Cyklistika v UB vysloveně vzkvétá, a to navzdory všudypřítomným šluchtám, rigolům, výkopům, kanálům bez víka, štěrku, šutrům a hroudám čehokoli,  permanentním zácpám a vražedný bezohlednosti řidičů. Jezdit po UB na kole je vpravdě adrenalinový sport (během prvního týdne svojí UB-cyklo-kariéry jsem urvala oba blatníky, rozflákala kryt na řetěz a dvakrát píchla). A je asi nadbytečné dodávat že sci-fi cyklostezky jsou hudbou daleké budoucnosti. Nicméně stále více místních obyvatel oceňuje rychlost a spolehlivost cyklotransportu a přibývá těch, kdo neoceňují vysedávání života v zácpě na pěti stech metrech mezi jednou a druhou křižovatkou.  V UB operuje Klub mladých cyklistů, který organizuje pravidelné aktivity a na Mezinárodní den bez aut každoročně pořádá cyklojízdu centrem. Vznikla originální mongolská značka kol, které vyrábí stepní kyberpunker Daška aka Nikel Ganba (https://www.facebook.com/nikelganba), držáky na kola jsou už i jinde než jen před Ulsin ich delgúrem (nejstarší ulánbátarskej obchoďák) a vůbec, vzato kolem a kolem, kolo začalo být trendy, a to už nejen mezi progresivní omladinou.

21aqovend23g3hi3m21ojv6utl
Nikel Ganba. Zdroj: http://economics.eagle.mn/content/read/8610.htm

I letos časně zjara, jakmile teplota stoupla nad mínus deset, rozptýlil se nejhutnější smog a odsublimovala část ledové krusty pokrývající vozovku, vyrojili se první cyklisté. Ráno už je světlo, slunce svítí, ačkoli pořád je ještě docela frišno. Jdu do práce, pěšky ( 1) je pro mě na kolo kosa, 2) mi kolo loni ukradli). Přejdu permanentně zasekanou křižovatku u hlavní univerzitní budovy a pokračuju dál na sever. V jízdním pruhu, který má od křižovatky z jihu červenou a tak je prázdný, si to rozvážně a s noblesou štráduje vitální stařeček na nablýskaném rudém kole (toho typu, na kterém jezdí senioři) a s převahou svého věku se prázdným pruhem, v protisměru, blíží ke křižovatce. Auta dostávají zelenou a pomalounku, poněkud rozpačitě, vyjíždějí stařečkovi v ústrety. Ten se nenechá vyvést z míry a stále stejně rozvážně a s noblesou velkým obloukem objíždí čumák prvního auta. Pak z absurdního úhlu vjíždí do křižovatky a mizí mi z dohledu v houšti popojíždějících a troubících mašin.

Pro lepší pochopení nutno podotknout, že stáří  se v Mongolsku stále ještě těší neoddiskutovatelné, bezmála posvátné úctě.

 

PS: Tohle se stalo někdy zkraje jara, počítám tak v březnu nebo dubnu. Začátkem léta se v centru Města zjevily první náznaky cyklostezek, takže sci-fi budoucnost možná není tak daleko, jak by se bylo zdálo.