“Moje mongolská mikropresentace”

A obrázky taky budou. Takové ty obrázky co musí být, kdykoli přijde řeč na Mongolsko. Хөх мөнх тэнгэр… nebíčko sluníčko zvířátka mláďátka jurty staříčci kozlátka hříbátka mniši všude… a Step a Hory furt dál a sem tam něco folklórních výjevů a kultůrně specifických exotických kuriosit, jako třeba nějací ti buchčúdi se zařízlejma zápasnickejma slipíčkama a obříma teřichama… inu jak to mají mazlíčkové rádi, a hlavně jak to mají rádi všichni etno-neohippie-ezopiče (pardon teda, ale máte-li problém s identitou, Prigltečkacézet vám ochotně poradí kdo jste a kde je vaše místo a já už teda asi tuším), stručně řečeno všichni sluníčkáři jako já. Mám jich hromady, těch žánrových obrázků, mám jich tolik že se mi do kompu ani na všechny externí harddisky nevejdou další a možná přišel správný čas ventilovat přetlak.

Ale bez legrace.  Asi před pěti lety jsem v rámci jakési multi-kulti zábavy presentovala Mongolsko výborem následujících jedenácti fotografií, kterému od té doby říkám “Moje mongolská mikropresentace”. A když si sáhneme hluboko do svědomí, nebudeme si nic nalhávat a řekneme to pěkně od srdíčka, odhodíme sarkasmus a zapomeneme na všechna brekeke klišé… – přece se na to kouká dobře! (Je to uklidňující a otevírá to sedmou čakru.) A taky… taky se v tom docela dobře žije. Někdy.