Kluk na ulici

Šedý den někdy uprostřed listopadu. Je fakt hnusně. Sychravo, mlezivo, zataženo, pošmourno. Nejspíš neděle. Psa bys nevyhnal. Začíná zima. Začne, každým dnem. Letos brzy. Léto bylo suchý. A už v listopadu začíná nad ránem tahnout na čtyřicet. Jak to bude vypadat v lednu? Vždyť ještě ani nezačaly devítky.

Odpoledne začal padat sníh s deštěm. Déšť se sněhem. Шамарга, šamrag. Takový pěkný jméno pro něco tak hnusnýho.  Není zbytí, musim ven, do města. Chchchchchchch…… Škoda nedělního odpoledne. Škoda zahálky a tepla. Příští týden odjíždí mladý mongolista V. zpátky do Čech a já musim jít shánět, nakupovat věci, co chci poslat. Příležitost se nesmí promarnit. Tak jdu. Tehdy jsem ještě neměla péřovku, která se mi letos poprvé nevyhne. Přichází rok opice a tak modří už vědí, že zima bude tuhá a dlouhá, ještě víc než obvykle. Asi jo, každopádně já za svou přiměřeně dlouhou kariéru mongolisty-empirika (radši to nebudu přechylovat…) nepamatuju, že bych kdy nosila péřovku a čtvery punčocháče pod kalhoty. Ale zpátky. Je nedělní odpoledne uprostřed listopadu a já si oblíkám svůj šedý opelichaný utíkáček, vetchaří hadroušek a pod to cpu něco tlustýho asi, a jdu do mleziva s deštěm a se sněhem. Asi pět minut na sever skrz bytovky Chúchdíjn dzú, pak kolem Bräu Hausuna východ a po Soulský hlavní podél obskurních obchoďáků a luxusních restauraček. Oplácim dnu stejnou mincí a chmuřim se, což sice dělam i jindy – když se na něco soustředim nebo když mám pocit, že kdo se koho o to prosil, bejt porozenej do týhletý bídný existence, permanentní doživotní trauma vypuzení z dělohy – nicméně v tomhle počasí se chmuřim obzvlášť zarputile. Jdu co nejrychlejc, máčim si nohavice ve sněhový břečce, chmuřim se a poslouchám hudbu odpovídající momentálnímu stavu universa, „… Born to starve because of others with greed/ Trapped like lab rats causing the craze/ But I want out this maze I say…..“ A pak mi to univerzum vrátí zpátky, dobře mířenej odpal, tumáš, holčičko evropská rozmazlená, strč si ty svoje demence laskavě někam, tady ti na to neni nikdo zvědavej. Šamargu a pošmournou apatii ulánbátarskýho nedělního listopadovýho odpoledne prořízne jako břitva ostrej hrdelní hlas, zpěv, něco jako halleluyah ale s víc stepním nápěvem, naplní prostor mezi nebem a zemí, ze dna hrudi až do vesmíru, úpornej asi jako když se tonoucí drží stébla a nemá v úmyslu se pustit, protože věří, že když vyzpívá do nebe všechnu pozemskou radost stvoření božího, všechno bude zase v cajku. Na chodníku naproti luxusnímu restaurantu California (místu kdysi populárnímu mezi lepší mládeží, nicméně v poslední době zejícímu prázdnotou většinou i v pátek navečer) sedí na chodníku kluk a zpívá. Může mu být, hádám, něco mezi třinácti a sedmnácti, sedí se skříženýma nohama v mikině s kapucou ve sněhový břečce, zpívá z plna hrdla a tváří se do toho nečasu, jako by byl sluncem zalitý den uprostřed srpna a jeho čekala teplá večeře a pak zmrzlina. Zpomalim a v ochromení studem a leknutím hrabu z peněženky drobný. „Thank youuu!“ Gebí se kluk od ucha k uchu a černý oči mu zpod kapuce září jako dvě hvězdičky. Jako by mi propalovaly díru do břicha. Jdu dál za svýma veledůležitostma a přemejšlim o klukovi, kolik mu asi je a co je zač, kde a jak bydlí a kolik má sourozenců. Obejdu kruh kolem centra, od cirkusu na sever podél betonový zdi ruský ambasády, Ceceg tuv, Bag tojrú, vyřídim si svoje a vracim se západním směrem cestou, kterou chodívam z práce, kolem Dzanabadzarova muzea umění k Peace toweru a zpátky na jih k Chúchdíjn dzú. Déšť se sněhem s změní ve sněžení a z mojí zachmuřenosti je tichá radost, že jsem tam, kde jsem, ačkoli poslouchám pořád tu stejnou hudbu. „… This is for life (for life)/ For death (for death)/ Separated by one beath/ Yes we’re blessed, until all has left…..“ Když jdu na jih ulicí podél monstrózního shopping centra Ulánbátar ich delgúr,proti mě jde kluk v mikině s kapucí. Všimnu si ho, poznám ho a směju se. Pozná mě, pozdravíme se, gebí se a já taky, co taky jinýho. Zpod kapuce dvě hvězdičky.

A takhle je to v Mongolsku vždycky.

Foto: Dubar Photography, Zdroj: https://www.facebook.com/848210141858185/photos/a.854413817904484.1073741838.848210141858185/1145346822144514/?type=3&theater
Ilustrační. Foto: DUBAR PHOTOGRAPHY. Zdroj: https://www.facebook.com/848210141858185/photos/a.854413817904484.1073741838.848210141858185/1145346822144514/?type=3&theater