Pila – část 1.

B. Argo: Pila. Humorná povídka, první část. Překlad z mongolštiny.

S Ariunou jsem se poprvé seznámil v zimě roku 1989. Jednou ráno jsem stál před školou a kolem šel Davaadžav. Davaadžav je můj kamarád. Zajímal se o čínštinu, já se zajímal o angličtinu, a tak jsme se spolu skrzevá tu svou zálibu v jazycích dost přátelili. Davaadžav mi povídá: „Argo, co kdybychom se vyměnili? Dáš mi svojí puťovku na rekreaci v Selbe a místo toho si vezmeš mojí poukázku na rekreaci v Songinu.“ Všemožně jsem se sice vykrucoval, ale nakonec jsem souhlasil. Pokaždé, když jsem pak zažíval těžké časy, říkával jsem si lítostivě: kdybych si tak byl nebyl tu puťovku s Davaadžavem vyměnil… Tak jsem se tedy dostal na seznam studentů, kteří jeli na rekreaci do resortu Songino. Cestou do resortu Songino jsem se v autobuse seznámil se dvěma dívkami, Ariunou a Urnou. Ariuna byla z vysoké školy, Urna z vyšší polytechniky a abych řekl celou pravdu, Urna se mi líbila víc. Tak jsme přijeli na rekreaci. Jednou večer jsem na společné zábavě tancoval s Urnou, když tu k nám přišel můj kamarád Lchaná a povídá: „Argo, vyměníme si partnerky?“ Já řekl: „dobrá,“ a dal jsem se do tance s Ariunou. Kolikrát jsem si později říkával: kéž bych si byl tehdy nebyl partnerku vyměnil. Ale co se stalo, stalo se. Na závěr těch celovečerních radovánek jsme se s Ariunou jaksi tento. Když jsem se ráno probudil, shledal jsem, že ležím v Ariunině náručí. Strašlivě mě bolela hlava a měl jsem návaly žaludeční nevolnosti… Takhle jsem se tedy dostal Ariuně do rukou a započalo se čtrnáct let mého života plného utrpení.

Během několika dní pobytu na rekreaci jsme se tedy takto nemálo intimně seznámili. Abych řekl celou pravdu, Ariuna se mi i začala líbit. Co se zevnějšku týče, oblékala se velmi vybraně a elegantně, byla to šik dívka, vysoká se světlou pletí, vystupování jakoby skromného. Já byl tehdy v plné síle rozpuku svých dvaceti let, válečník, že jsem nevěděl, zda strčit do lví tlamy ruku, nebo zda tam strčit nohu. Také jsem do té doby neměl žádné zkušenosti se ženami a byl jsem proto celý sladkobolně rozcitlivělý. Po návratu z rekreace jsem si tedy nechal vysvětlit, kde Ariuna bydlí, a zašel k ní. Bydlila u Letiště. Jakmile jsem vešel, povídá: „Ojojoj, umírám hlady.“ To byla první slova, co jsem od Ariuny slyšel. Ale ne, jak ta musí být vyhládlá, pomyslil jsem si a pozoroval jsem, jak vytáhla z mrazničky zmrzlou ovčí kýtu a začala do ní mlátit sekáčkem, až se to rozléhalo. „Ale prosímtě, vždyť by úplně stačilo, kdybys nechala tu kýtu rozmrznout a pak jí nakrájela,“ řekl jsem. „A kdo tu má celou tu dobu sedět o hladu?!“ opáčila ona a jala se kýtu sekat s o to větší vervou.

Nestačil jsem se divit. Protože moje máti byla kuchařka, nikdy před tím jsem nic podobného neviděl. Vlasy a pusa se jí otřásaly, a jaký podivný župan to měla na sobě? Ještě k tomu se začala všemožně podivně smát, až se hory zelenaly. Jednu věc na mongolských dívkách opravdu nemám rád. Ráno vycházejí z domu celé divukrásně našňořené, ale když se pak večer vrátí domů, všechnu tu blyštivou nádheru si svléknou a zahodí, oblečou si nejhorší špinavé hadry, vlasy nechají tak jak jsou trčet do všech stran, všemožně sprostě nadávají a obřím sekáčkem krájejí maso. Tuhle jejich vlastnost opravdu nesnáším. Vždyť přece žena má být krásná hlavně pro svého muže, ne? A Ariuna dělala přesně tohle, co mi ze všeho nejvíc vadí. Kdybych tak byl býval odešel hned tehdy… Za nějakou dobu byla polévka hotová. Ariuna všechnu tu polévku sama snědla, mně nedala nic. Snědla všechno sama. Zanedlouho k ní přišel nějaký mladík. Ariuna se na něj podívala a jen se smála, podívala se na mě a jen se smála, byla nějaká divná. My s mladíkem jsme se jeden na druhého zle koukali.  Zanedlouho mladík odešel, já zůstal…

Pokračování příště.