O ovčím ocasu

Existuje jistá, v mongolské kultuře značně signifikantní reálie, o které se všeobecně málo ví, ačkoli rozhodně stojí za pozornost.  Je to mongolský ovčí ocas (a nejedná se o žádnou vznosnou metaforu, nýbrž o skutečný, hmatatelný ocas mongolské ovce). Právě jemu se budu věnovat v následujícím pojednání. Nechte se, no, řekněme, zasvětit…

Řeknete si, ovčí ocas… každý přece ví, jak vypadá ovčí ocas, co by na něm mělo být pozoruhodného? Ani já jsem to v prvních ročnících mongolologie coby začínající mongolista-diletant nevěděla, a ačkoli snad sem tam některý vyučující cosi zmínil, rozhodně jsem těm letmým náznakům nevěnovala náležitou pozornost. Šok z prozření přišel až na první výměnné stáži, když jsem mongolskou ovci a její Ocas uviděla na vlastní oči.

Jako by to bylo dnes, vzpomínám si, jak jsme onoho slunného léta blahé paměti v sedmém roce ve své fascinaci ovčími zadky razjařeně pobíhali za ohradou kláštera Amarbayasgalant v Selenžském ajmagu, naháněli nic zlého netušící ovce a pokoušeli se natočit ty OCASY na kameru foťáku.

Nuže, realita je taková, že mongolské ovce mají na zadku poskakující, plácající se bochan, polštář, krychli TUKU. Na jejím konci pak trčí malý ocásek. Když ovečky cupitají a hopkají po širé stepi, mocné tukové polštáře jim na zadku tancují, slunce na věčném modrém nebi svítí a celý svět se směje. Srdce mongolského pastevce plesá a jeho tvář se rozjasní širokým, potměšilým úsměvem. Mongolové totiž vášnivě oblibují TUK v jakémkoli množství, formě a skupenství.

Onen historický videozáznam zmizel kdesi v útrobách zašlých časů, jak jsem s lítostí shledala po nějaké době bezvýsledného kuchání svých osobních archivů. Protože však věřím v dobro, neváhala jsem a jala se pro Vás prohledávat ty internety. Ať mi nikdo neříká, že neexistuje nahrávka živých mongolských ovčích ocasů. A hleďme, jaké skvosty byly vyvrženy na slunce Boží. Nejedná se sice o nahrávku věnovanou výlučně ovčím ocasům, nicméně jako vhodnou ilustraci můžeme velmi dobře použít i následující laškovné video, na němž mongolská rodina rekreující se na břehu řeky navnadí ovci pár doušky piva (a ona se pak vehementně dožaduje přídavku). Ocas je obzvláště dobře viditelný od 0:08 vteřiny a poté, co ovce zaútočí, od minuty 1:11, zde:

Základní představu si můžete doplnit následujícími fotografiemi, kde nefiguruje ovce mongolská černohlavá, nýbrž ovce středoasijská gissarská (vzrůstem největší ovčí plemeno světa, které v extrémních případech dosahuje váhy až 200 kg):

Zdroj: http://www.assa.mn/content/22241.shtml?a=economy
Zdroj: http://www.assa.mn/content/22241.shtml?a=economy

Vraťme se však zpátky na široširou mongolskou step. Jak bylo řečeno, Mongolové tuk milují a tuk z ovčího ocasu je ceněn obzvláště. Je totiž všeobecně považován za nenahraditelnou multifunkční surovinu, ba dokonce za zázračný bioorganický všelék. Jeho všestranné využití má tradici patrně tak starou, jako je mongolská kultura sama.

S tukem z ovčího ocasu má každý Mongol první zkušenosti již velmi záhy. Jakmile kojenec dovede sosat mateřské mléko, je dostatečně způsobilý i k žužlání ovčího ocasu. Tento původní mongolský dudlík se dítěti podává formou dostatečně velkého, syrového kusu ocasu, jen trochu omočeného v horké vodě. Nesmí se uvařit, to by příliš změkl a žužlajícímu děcku by hrozilo zalknutí rozblemcanými kousky. Dětští lékaři jej doporučují jako znamenitý zdroj vápníku a všeobecně se soudí, že děti vyrůstající od nejútlejšího dětství přicucnuté k ovčímu ocasu jsou silné, odolné a dobře prospívají . Žužlání ocasu přispívá k dobrému vývinu zraku a kyčlí, jako prevence alergií a chudokrevnosti, příznivě ovlivňuje také zažívání. I v dospělosti se prý pak takto odkojené děti těší železnému zdraví, nezdolné imunitě a bystrému rozumu.

Zdroj: http://www.dnews.mn/f/363/
Zdroj: http://www.dnews.mn/f/363/

 

Tuk z ovčího ocasu má široké využití i v tradiční medicíně. Kromě univerzální ochrany kůže se užívá na bolest svalů, kloubů a hlavy i jako prevence proti chřipce a nachlazení. Ženy jej užívají jako spolehlivou prevenci vzniku pajizévek a pomazávají si jím v těhotenství rostoucí břich.

Za blahodárný se nepovažuje nejen ocas, ale celá ovce. Podle některých studií skýtá stepní pastva ovcím diverzitu až 80ti různých druhů bylin, z nichž více než 30 tvoří léčivky. Kromě vápníku, bílkovin a nenasycených mastných kyselin tak ocas obsahuje vitamíny D, C, A a K. Polévka z ovčího masa se podává rodičkám, nemocným a rekonvalescentům, při únavě a vyčerpání organismu. Nemluvňata také bývají omývána ve vývaru z ovčích kostí.

Pravidelné užívání ovčího ocasu údajně ordinoval Brežněvovi jeho osobní lékař  Luvsan Gavaa, který vedle klasického západního lékařství praktikoval i tradiční východní medicínu. Tento mongolský lékař v raném dětství jako sirotek vyrůstal jistou dobu u potulného mnicha-léčitele, od kterého se naučil staromongolské a tibetské písmo i první základy tradiční medicíny. Poznal také blahodárnost ovčího ocasu, jak je zřejmé z jeho vzpomínkového vyprávění:

„Badarčin (potulný žebravý mnich) s sebou vždycky nosí ovčí ocas. Ovčí ocas je bohatý na minerální látky; díky svému chemickému složení je velice sytý a má nesmírnou výživovou hodnotu. Vystačí jako strava na několik dní. I já později, vždy když jsem byl předvoláván k výslechu na ministerstvo vnitra, brával jsem si ssebou ovčí ocas. Mongolské ovčí maso obecně má díky své žírnosti úžasné využití v tradičním lidovém léčitelství. Maso z různých částí těla ovce má odlišné vlastnosti. Zvláštní složení má maso z lopatek a čtyř vrchních žeber. Je vhodné jako doplněk léků při rekonvalescenci. Avšak složení ocasu a hřbetní části je zcela výjimečné. (…)“ Vypráví pan Luvsan. Když prvně přijel z venkova do Ulaanbaataru, chtěl navštívit jistého lamu Dandzan-Osora, s nímž se kdysi v dětství seznámil. Bylo to ve třicátých letech, tedy v době, kdy probíhaly největší perzekuce a valná většina buddhistického kléru byla vyhlazena nebo přinucena k laikizaci. A tak když se od jeho sousedů dozvěděl,  že byl lama zadržen, vypátral, kde je vězněn a donesl mu „ovčí ocas, přepuštěné máslo a vatovanou košili“. Dandzan-Osor byl později propuštěn a mladý Luvsan u něho přechodně pobýval a tajně se od něho učil tradiční medicíně.

Vedle medicinského využití má ovčí ocas i symbolický význam.V rámci oslav mongolského lunárního Nového roku, svátku zvaného Cagaan sar, tvoří součást tzv. uucu, tedy celého ovčího hřbetu, který vévodí slavnostní novoroční tabuli. Podle významného mongolského antropologa, profesora S. Dulama sahá původ svátku do dávné minulosti, kdy si během chladných zimních měsíců mongolské kmeny zajišťovaly potravu lovem zvěře. Konala se proto také slavnost „Velké oběti masa“ (Их махан тайлга), během něhož každý člen kmene dostal svůj podíl z kořisti. (Dodnes se při Cagaan saru z masa „uucu“ symbolicky přiděluje všem členům domácnosti a blízkým i vzdáleným příbuzným.)

Zdroj: http://www.new.mn/News/Detail?news_code=44994
Zdroj: http://www.new.mn/News/Detail?news_code=44994

Kladení ovčího hřbetu (s celým ocasem) jako representaci „masité stravy“ pak dává profesor Dulam do souvislosti s učencem a umělcem, undur gegeenem Dzanabadzarem (1635-1723). Nedlouho před jeho skonem ptali se ho prý jeho žáci, jak si přeje být vyobrazen na památečním portrétu. Odpověděl jim, že ho mají namalovat, jak rozděluje ovčí hřbet. To prý má být symbolem a připomínkou toho, že požehnaným údělem Mongolů je mít vždy dostatek potravy a že nikdo nesmí hladovět.1435117253558a26c564002

Tolik tedy několik letmých pohledů do historie. Ani v současnosti však sláva ovčího ocasu neupadá. Četné rozbory jeho chemických a fyzikálních vlastností potvrdili, že ocas mongolské ovce je vhodnou surovinou pro farmaceutické či kosmetické využití. Čisté přírodní mýdlo z něho vyrábí vedle jiných například i mladá mongolská značka Lhamour. Tento start-up, založený v roce 2014, vyrábí vůbec první mongolskou 100% přírodní, organickou kosmetiku. Všechny jejich produkty jsou vyráběny ručně a bez odpadů převážně z lokálních surovin. O mýdle z ovčího ocasu říká zakladatelka firmy D. Khulan: „Mongolové odedávna tradičně využívali tuk z ovčího ocasu. V současnosti jej však lidé přestávají používat kvůli jeho nelibému zápachu. My vyrábíme z ovčího tuku mýdlo. To je zcela bez zápachu a mohou ho používat i lidé trpící alergiemi a kožními onemocněními, protože je to čisté, přírodní mýdlo bez jakýchkoli chemických příměsí.“

Zdroj: http://www.assa.mn/content/22241.shtml?a=economy
Zdroj: http://www.assa.mn/content/22241.shtml?a=economy