Pila – část 2.

B. Argo: Pila. Humorná povídka, část druhá, v níž přichází na scénu tchýně s pilou a zmrzlá ovce. Překlad z mongolštiny.

Po téhle příhodě jsem k Letišti čas od času zaskakoval. Představil jsem Ariunu své máti. Když odešla, máti povídá: „Jestlipak si tě, synku, tahle holka vezme. Je to takové parádní stvoření, celá lehká, jako pápěří.“ Já však Ariunu bránil: „Vy tomu vůbec nerozumíte, že se mladí mohou milovat. Jste tak chladní!“ I Ariuna mě představila své matce. Jednoho zimního dne mě přivedla k ní domů. Ariuna sama žila u svých prarodičů. Její matka bydlila u Letiště v pětipatrové bytovce, v jednom pokoji s Ariuninými třemi mladšími sourozenci, byla to samoživitelka. Když se k nim přišlo, v jediném velikém pokoji byla bílá postel a jinak nic. Pusto prázdno, dokonce ani záclony neměli. Když jsem vešel do kuchyně, její máti tam seděla a řezala pilou zmrzlé ovčí maso. Inu jak se říká, jaká Katka, taká matka. Pozdravil jsem: „Dobrý den přeji, jak se daří?“ „Blbě, a co má bejt?!“ odvětila ona, nepřestávajíc pilovat zmrzlé skopové. Mongolové obecně vzato nechávají maso rozmrznout a pak ho porcují s velikou úctou, jak se sluší a patří podle zvyklostí a obyčejů. Nicméně má budoucí tchýně vůbec ne. Koukla po mě s jakýmsi podivně zaťatým výrazem a povídá: „Je to dobrej kluk, takovej jednodušší. Jak se říká, silný zeť – na ovčím krku masa dosti. Tumáš, přeřízni to!“ S těmi slovy mi podávala pilu. Přišlo mi to odpudivé, ale podrobil jsem se, a protože jsem chtěl být své tchýni dobrým zetěm, řekl jsem si, děj se co děj, blbosti je hej, a jal se pilovat zmrzlou ovčí šíji. Bylo to vážně nepříjemné, tak tak že jsem odřízl ovčí krk. A tchýně hned: „Jenom řež, řež dál, synku“. „Ale máti, co mám teď řezat?“ zeptal jsem se. „Teď rozřež hřbet,“ ona na to. A tak jsem se jal pilovat ten její hřbet. Hřbet té ovce, samozřejmě, nikoli hřbet tchýně. Jak jsem tak piloval, tchýně najednou povídá: „Ech, ty zvíře, jak to řežeš? Řež to rovně prosímtě, to tě tvoje máma nenaučila?“ A začala ovci pilovat sama. Já to řezal nakřivo.

Správně se to mělo řezat rovně, v devadesáti stupňovém úhlu. Z ovčího masa nezbylo nic, tchýně a její zeť rozřezali společnými silami všechno beze zbytku. Po nějaké době už se měly dát napařovat buudzy, ale nebyl napařovací hrnec. „Synku, dojdi k tetě Ljubě pro napařovák,“ řekla nejmladšímu synovi. Když hrnec přinesl, postavila tchýně buudzy na sporák a nakonec napařovák nahoře utěsnila utěrkou. Hrnec byl děravý. Aby z něho pára neunikala, položila navrch ještě velikou sekyru štípačku se špinavou rukojetí, že mi až přeběhl mráz po zádech. Té noci jsem nemohl usnout. Do jaké rodiny jsem se to přiženil!?! Ráno se mi odtamtud chtělo odejít. Kéž bych byl býval odešel… Tímto jsme s tchýní započali svou bitvu, která trvala bez prolití jediné kapky krve osm let.

Má tchýně měla velice zvláštní povahu. Jednou jsem přišel a ještě v botách se posadil v jejich velkém pokoji . Tchýně se zahleděla z okna do dáli a povídá: „No tak tenhle mládenec nás chce urazit, nebo co. Přijde si dovnitř v botách. Vždyť my přece doma nemáme koberec!“ Když jsem na druhý den vešel do velkého pokoje, zul jsem si boty a posadil se zdvihaje špičky, aby tchýně dobře viděla mé bílé, včera čerstvě vyprané ponožky. Tchýně letmo zavadila pohledem o mé ponožky, opět se s rukama složenýma za zády zahleděla z okna do dáli a povídá: „No tak tenhle mládenec nás chce urazit, nebo o co mu jde, bude si tu zouvat boty a podobné dělat ofrky, vždyť my přece doma nemáme koberec!“ To mě dopálilo, a tak jsem pozítří přišel, botu na jedné noze a ponožkou na druhé. Tchýně si se mnou chviličku povídala, pak jí ale padl zrak na moje nohy, zrudla vzteky jako rak a zařvala: „Ty chorý zvíře, vypadni odsud!“ a vyhnala mě z domu. Podobné příhody se stávaly často. Za nějakou dobu má milá Ariuna otěhotněla. Začala jančit, že to dítě nechce a že si ho nechá vzít. Neměli jsme vlastní byt a tak jsme bydleli každý zvlášť. Přemýšlel jsem, co dělat. Jednoho dne jsem přišel k tchýni, byla v moc dobré náladě. Seděly s několika kamarádkami a pily vodku. Představila mě přátelům a začala mě vychvalovat, jaký jsem hodný chlapec. Protože jsem zrovna dostal výplatu, vyběhl jsem honem do obchodu a vrátil se se čtyřmi láhvemi vodky a jednou nezmraženou ovčí kýtou v pod paždí. Vodku jsem hned dal tchýni. Představte si, že jsem schválně prosil prodavačku v obchodě, aby mi dala rozmrzlou ovčí kýtu. Bál jsem se totiž, že kdybych přinesl kýtu zmrzlou, musel bych ji zase řezat pilou.

Pokračování příště.