Výškrab ze dna archivu aneb jak se (v UB) fotí zima

Původně to bylo zamýšleno jako ilustrace k předchozímu příspěvku “Jak se v Mongolsku měří zima“. Pár fotek, na kterých je ta “zima” zachycená. Nepříliš překvapivě mě to přivedlo až na dno archivu, k fotkám starým přesně deset let – to byla moje první zima v Mongolsku. 

Zima tehdy nebyla nijak strašná, ale byla to má první mongolská zima. A vzhledem k tomu, že naše (studentské) dny tady byly tehdy předem sečtené, nebo možná proto, že to všechno (včetně zimy) bylo nové a exotické, nebo prostě možná proto, že jsme byli mladí a zvídaví (kdežto teďko jsme staří a chceme svůj klid doma v teple u piva a seriálu…), zkrátka ze všech možných důvodů to byla doba, kdy jsem zdaleka nejaktivněji podnikala průzkumné výpravy po Ulánbátaru a jeho okolí. Včetně jurtovišť a hřbitovů. To bylo ještě předtím, než jsem internalizovala všeobecné pojetí, že na některá místa se bezdůvodně prostě nechodí.

V tom období tedy vznikla následující výstavka. Není to vyloženě jen z UB, ale z velké většiny ano. Proto taky převládá poněkud pochmurné šedé kouřmo, ačkoli v předchozím příspěvku jsem tolik vyzdvihovala positivní vliv slunce na snesitelnost mongolské zimy. Nuže, z těchhle obrázků to příliš nepoznáte. O to víc ji ale možná ucítíte…