Dělat všechno naplno…

S Tuul se znám a kamarádím asi šest let. Je velmi inspirativní – hlavně svým organickým způsobem života. Neřeší blbosti ani to, co vyřešit nejde, bere realitu takovou, jaká je. Nenechává se svazovat konvencemi, tradičními nebo společenskými úzy a představami o tom, co by se mělo a jak. Jak sama říká, žije si podle svého. Před dvěma lety založila firmu a začala navrhovat a vyrábět oblečení pro děti z mongolské ovčí vlny pod značkou Avant kids, z nichž několik kousků jsme nedávno zařadili na repertoár Khar Shar e-shopu. Protože jsem si slíbila, že tady mimo jiné budu postupně představovat mongolské výrobce, kteří náš malý obchod zásobují svými výtvory, bylo úplně nejpřirozenější začít právě Tuulou a Avantem. Pokud by Vás zajímalo, jak se vyrábí oblečení v mongolském start-upu nebo například postavení žen v mongolské společnosti, přečtěte si následující rozhovor.

Tuul Batbaatar - Avant
Tuul Batbaatar – Avant Clothing

Mohla by ses nejdřív trochu představit?

Jo. Jmenuju se Tuul, je mi dvacet osm let, (smích), jsem narozená v roce draka, ve znamení lva (smích), moje koníčky jsou… bych asi měla vyjmenovat. No, jmenuju se Tuul, vystudovala jsem ekonomii, účetnictví. Je to dva a půl roku, co jsem založila značku Avatn kids a jsem výkonná ředitelka společnosti Avant Clothing.

Mohla bys říct něco bližšího o Avantu?

Vezmu to od začáku. Avant je od slova „avant-garde“, znamená to něco pokrokového, předního, znamená to, že se ta značka v Mongolsku snaží  o nový přístup, chce být trochu průkopnická. Úplně nejdřív jsem si představovala značku pro mládež, pro lidi ve věku tak od šestnácti až po třicátníky. Chtěla jsem dělat módní designové oděvy z vlny pro  mladé lidi, které by byly vyrobené u nás, a taky ze surovin pocházejících pouze z Mongolska a v Mongolsku primárně zpracovaných. To byla prvotní idea. V té době byla ale situace na trhu dost těžká, a protože v případě dětských vlněných oděvů byla naopak na trhu mezera, začala jsem se značkou Avant kids pro děti. Moje značka má, co do střihů, barvy atd. svou vlastní tvář, dá se říct, že to je v Mongolsku něco trochu nového, nový směr. Všechny návrhy a modely si děláme úplně sami. Suroviny jsou čistě mongolské, pouze mongolská ovčí  nebo velbloudí vlna, kozí kašmír, používáme vždy jen v Mongolsku primárně zpracované přírodní eko suroviny.

Jaké máš zaměstnance a jak vypadá vaše výroba?

Ve výrobě je sedm stálých zaměstnanců. V zimě, když je sezóna a největší provoz[1], pracuje tak 10-12 lidí, to nabereme pomocné síly. Většina zaměstnanců jsou ženy, máme jenom jednoho muže. Ostatní jsou všechno ženy a většinou jsou to svobodné matky, co mají jedno nebo dvě děti  (snažím se taky trochu o sociálně odpovědný přístup). Všechno oblečení se u nás plete a šije ručně. Celkem máme asi sedm, ne, osm strojů, z nichž skoro všechny jsou poloautomatické. Některé jsou automatické, většina je poloautomatických nebo zcela ručních. Jsou to stroje pletací, šicí, je tam entlovací stroj, v podstatě čtyři druhy strojů. Pak tam jsou samozřejmě věci jako pračka, žehlička, to mezi stroje nepočítám.

oranzovy-svetrik-s-palcaky

Kolik asi tak vyrobíte kusů oblečení za rok, jestli máš takovou statistiku?

Když se pracuje nepřetržitě, tak se za měsíc vyrobí něco přes pět set kusů. Kolik to je za rok… no, výroba je sezónní, myslím, že za rok se vyrobí tak 6-7 tisíc kusů? Ale to záleží na střihu, na velikosti oblečení a tak podobně.

Odkud berete surové materiály?

Pokud si někdo objedná kašmírové provedení, tak kašmír kupujeme od firmy Gobi, to je největší mongolská firma zpracovávající kašmír. Gobi taky prodává surovou kašmírovou přízi. Co se týče ovčí vlny, tu kupujeme od mongolské firmy Mogol noos,  která zpracovává ovčí vlnu v Centrálním ajmagu. Lidé se na suroviny, ze kterých oblečení vyrábíme, dost ptají. Na všechno máme certifikáty o původu vlny a tak podobně. To znamená, že jsou ze spolehlivých, prověřených zdrojů.

Mohla bys popsat celý proces výroby jednoho kusu oděvu, od počáteční idey až po výsledek, který se dostane k zákazníkovi?

No, já každý den nosím u sebe v tašce tenhle sešitek – moc dobře kreslit neumím, nejsem žádný profesionální návrhář ani designer, ale prostě se o to zajímám. Sama mám dvě děti, tak dobře vím, co děti potřebují a co se jim líbí. No a každý den s sebou nosím tenhle sešit, kam si skicuju a zaznamenávám svoje okamžité nápady a návrhy. Navržené modely potom předám technologovi pletení a technolog udělá přesný propočet a plán, jak se bude provádět pletení, jak dlouho bude postup trvat, kolik to bude mít ok, kolik se spotřebuje materiálu, jaký se použije styl pletení, jaká bude textura. Takový propočet udělá technolog na každý model a pro všechny velikosti.  Potom se udělá zkušební vzorek – ten realizuje náš nejlepší a nejzkušenější pracovník. Když je zkušební vzorek hotový, tak se model schvaluje. Pokud to nedopadlo tak, jak jsem si představovala, pracuje se na tom vzorku dál. Co je technologicky potřeba zlepšit nebo změnit se opraví a pak se udělá další vzorek. Nový vzorový kus se vypere, usuší a pokud to potom vypadá tak, jak jsem si původně představovala, tak se to odsouhlasí a schválí k přijetí do výroby. Když se nový model přijme do výroby, uplete se přední strana, zadní strana, rukávy, okraje, lemování, každý díl se uplete zvlášť a pak to šička u šicího stroje sešije a dá dohromady. Výsledný výrobek jde potom k pomocnému pracovníkovi, který ho vypere. Při praní se také zkontroluje kvalita daného surového materiálu, podle toho se určí, jaký prací prostředek a aviváž a v jakém množství se použije, to se odměří a výrobek se vypere. Pak se usuší a vyžehlí, no a pak se přišijí cedulky, přidají visačky, výrobek se zabalí a je hotový a připravený k  distribuci do obchodů a prodeji.

foto

Kde bereš inspiraci pro svoje návrhy?

No, to je prostě všude kolem, to není tak jednoduché, zmínit právě to nebo ono. Například máme ten svetr s našitými kapsami. To je podle svetru, který mám na sobě na fotce, kde jsem jako tříletá se svým tátou. Nosila jsem takovou mikinu, na které byla kapsa ve tvaru rukavice a když jsem se na tu fotku dívala, napadlo mě, že by to bylo pěkné, takovýhle vlněný svetr se dvěma kapsami jako rukavice a vzadu u krku na zip. A to byl vlastně můj první návrh. Potom jsem třeba byla na baletu a přitom mě napadl další model. Nebo jen tak na ulici. Anebo se inspiruji barvami, které jsou jako trend pro daný rok. Například na rok 2017 mám, co se týče designu, následující plán: na rozdíl od dřívějška, kdy jsem dávala různé aplikace, zapínání a knoflíky, by to letos měly být spíš modely jednoduché, ve stylu smart casual, s hlavním důrazem na barvy, s různými krásně barevnými detaily. Přišlo mi, že by to bylo fajn, dělat takovéhle oblečení.

Čím se lišíte od ostatních mongolských značek?

Já jsem si na začátku představovala, že je to hrozně jednoduché, vytvořit vlastní značku. Hodně firem, které teď v Mongolsku zpracovávají vlnu, vyrábějí takové všeobecné, běžné modely oblečení, často nemají ani vlastní cedulky. My máme oproti ostatním modernější design, protože proč by děti nemohly nosit taky něco opravdu hezkého? Soustředíme na moderní design a kvalitu zpracování. Cílem není rychlý a jednorázový prodej, jen ať si to někdo teď honem koupí a dál nás to už nezajímá. Chci, aby si zákazník sám na vlastní kůži vyzkoušel kvalitu našich výrobků a pak se k nám znovu a rád vracel. V podstatě to vystihuje naše motto: „Avant – brings out the best“, no a to je celé.

Co je vůbec nejtěžší na tom dělat vlastní byznys?

Nejtěžší… Nejtěžší je otázka financování, samozřejmě. Finance, a za druhé… No vlastně asi jenom to (smích). Všechny ostatní problémy jdou vyřešit. Co se týče mongolského kašmíru, ten už je ve světě svou kvalitou známý. Ale co se týče mongolské ovčí vlny, ta zatím tak známá a exportovaná není. Plsť ano, jurtová plsť nebo plstěné pantofle a další plstěné výrobky, sedáky na židle a podobně, to se také dělá z ovčí vlny. Plsť se také vyváží a je ve světě známá. Ale vyloženě vlněné oděvy, to je dost riskantní pole, protože mongolská ovčí vlna obsahuje poměrně dost hrubých vláken, trochu žmolkovatí… Na druhou stranu je velice odolná proti opotřebení. Tak to bylo ze začátku trochu obtížné, protože bylo třeba zákazníky nejprve vzdělat. Nicméně teď už máme svou stabilní skupinu zákazníků, kteří si zvykli naše oblečení užívat. Je tu problém financí, to je samozřejmé, jsme start-up, právě začínající značka, takže finance jsou problém, který momentálně řeším nejvíc. Je třeba rozšířit výrobu. Když máme zákazníky, musíme mít i dostatečnou výrobní kapacitu, abychom uspokojili poptávku.

foto 2

Jaké další plány máš v blízké budoucnosti?

V příštích třech letech chci vedle značky Avant kids pracovat na projektech  Avant man, Avant woman a Avant home. V jejich rámci chci dělat oblečení nejen vlněné, ale i textilní, ve výsledku bychom měli vyrábět všechny druhy oděvů. Když si představím budoucnost ve velkém, chtěla bych vyvážet do spousty zemí, mít vlastní butik… to jsou zhruba moje plány na příštích tak sedm, deset let (smích). Myslím, že je lepší plánovat to rovnou ve velkém, ne? Nicméně v první řadě teď pracuju na projektu Avant home, který je v počáteční fázi.

Jaké výrobky spadají pod projekt Avant home?

Lůžkoviny, oblečení na spaní, bytový textil, pak takové jako župany pro doma s originálním střihem, trochu ve stylu kimona nebo yukaty, pánská, dámská a dětská pyžama. Povlečení, ubrusy, kuchyňské zástěry a tak podobně, všechny možné výrobky pro domácnost. To všechno by ale taky mělo být zvláštní a výjimečné, s originálním, moderním designem.

Trochu už ses o tom zmínila, ale další otázka je: Jak si představuješ sama sebe za deset let, soukromě a profesně?

Sama sebe za deset let? To nevím (smích), to jsem si nezkoušela představovat. Nicméně, za deset let, to mi bude třicet osm. Většina Mongolek takhle po třicítce, kolem čtyřicítky už vypadá dost staře. To já nechci, chci být jako za mlada, co se týče mentality, myslím, že si jí uchovám mladou. To tedy soukromě. Ale samozřejmě, asi už budu víc usedlá a zajištěná. No a profesně, myslím si, že budu dost úspěšná, i kdybych se nedostala na světový trh, tak ty tři projekty, na kterých pracuju, Avant man, Avant woman a Avant home chci všechny realizovat, zvětšit svojí společnost, a mít o dost větší výrobní kapacity. Tak nějak si to představuju.

foto 3

A jak si představuješ Mongolsko za deset let?

Mongolsko? Já si ho představuju dobře. Poslední dva tři roky byly ekonomicky opravdu hodně těžké, myslím, že jsme překonali opravdu těžkou dobu a teď se to začíná trošku zlepšovat. Jak se bude vyvíjet ekonomika, bude se odpovídající měrou líp dařit i lidem, budou mít lepší příjmy, zlepší se práce a životní úroveň, což znamená, že rodiny si budou moct zajistit všechny své potřeby a budou šťastnější a to znamená, že lidi budou obecně spokojenější. Jakmile budou lidé spokojenější, zlepší se kulturní úroveň, to, jak se k sobě lidi vzájemně chovají, vztahy. A pochopitelně, když se zlepší ekonomická a sociální situace, situace v rodinách, rodinný život, bude to mít pozitivní vliv na jedince, na jejich schopnost a vůli se vzdělávat, budou vzdělanější. Myslím, že se to zlepší.  Přemýšlím, jestli se zlepší životní prostředí a podmínky v Ulánbátaru a v Mongolsku vůbec. Ale to se snad určitě musí rozvinout, jak by ne?

Co je nejtěžšího na tom být ženou v Mongolsku? A jaké je vůbec postavení ženy v mongolské společnosti?

Žena byla v Mongolsku odedávna tím, na kom ležela veškerá domácnost a všechny domácí povinnosti. V  poslední době je ale vidět, že prudce narůstá počet žen na vedoucích pozicích. To protože procento žen s dosaženým vyšším vzděláním je oproti mužům vyšší. Například u rodičů panuje často taková představa: ‘tady náš kluk, ten už se o sebe vždycky nějak postará, ale co s tou holkou, rozhodně si musí udělat vysokou školu‘, nebo tak něco. Začal být kladen větší důraz na vzdělání dívek, a tak i hodně přibývá žen ve vysokých funkcích. V poslední době například, když jsou různá obchodní setkání, nějaké aktivity pro začínající podnikatele nebo různé projekty a tak, vždycky se tam setkávají hlavně ženské. Ženy možná pracují houževnatěji, anebo jsou víc vůdčí, aktivní a iniciativní. Nicméně mongolské ženy jsou taky nesmírně trpělivé. Mongolky tradičně musejí v rodině zastat úplně všechno, postarat se o muže, o děti, musejí zastat domácnost i práci, prostě všechno, takže musejí mít ohromnou trpělivost. Řekla bych, že co se týče odolnosti vůči různým nesnázím, problémům a útrapám, že jsou strašně silné. Jsou psychicky hrozně odolné a duševně silné, vyrovnané. Nevím, jestli je na jejich postavení něco zvlášť těžkého, víc než jinde, jestli se tady zvlášť potýkají s diskriminací. Samozřejmě, čím se jde výš, na nejvyšších postech, v politice a podobně je zastoupení žen o dost menší. V parlamentu, v různých velkých společnostech… Že by ale byly nějak silně znevýhodněné, to nevím, myslím, že je to spíš v pohodě.

Takže myslíš, že s představou, že žena musí doma odedřít všechno sama, to není tak hrozný?

To jo, ale stejně, u Mongolů to není jako jinde v Asii, v Japonsku, Koreji, kde manželka opravdu je jenom v domácnosti, stará se o děti, uklízí, vaří. Mongolky od pradávna se sice postarají o domácnost, ale vedle toho se podílely i na všech ostatních záležitostech včetně vládnutí, například. Muži možná mají trochu takový přístup, že by měly být jenom doma, vařit, to já jsem proti. Poslední dobou mají spíš ženy větší potenciál, lepší vzdělání a myslím, že jsou schopné být ve vedoucím postavení  jak v byznysu, tak ve státních věcech, v soukromém i veřejném sektoru.

Jen jsem tak přemýšlela, co by o Mongolsku a o tobě mohlo lidi zajímat…

foto 4

Já jsem ale zvláštní případ, můj životní styl je úplně jiný, to víš. Já jsem víc… svobodná, moc se neřídím tradičními představami, že žena by měla být taková a taková, samozřejmě, taky se jimi řídím, ale mám svobodnější mentalitu, žiju podle svého, ráda si dělám, co chci. Myslím v podstatě, že když chce žena začít podnikat, tak aby byla úspěšná, musí být dost svobodomyslná, musí na to umět vynaložit svůj čas a chtít ho tomu věnovat. Jinak jenom lítá kolem domácnosti a dětí.

Co je tvůj osobní a pracovní cíl v roce kohouta?

Cíl v tomhle roce… Co se týče práce, tak letos v létě bychom měli pracovat bez přerušení – obvykle se v létě nepracuje, ale letos bychom měli pracovat bez přestávky. Pak bych chtěla začít s vývozem, chystám se poslat první vzorky do Belgie a pokud by tam byl dobrý prodej, chtěli bychom tam otevřít butik Avant kids. Chtěla bych letos získat nějaké zákazníky v zahraničí, i kdyby jen pár, je třeba si uvědomit, že jeden nový zákazník může přivést deset dalších, a tak bych chtěla představit značku novým uživatelům, seznámit je s kvalitou našich výrobků. No a soukromě (smích)…právě včera jsem o tom přemýšlela, když se na sebe podívám, mám příliš mnoho přání a představ a pak nedokážu dělat všechno stoprocentně, jen tak na 50, 60 procent, a to se týká celého životního stylu. A tak bych se v tomhle roce chtěla naučit dělat všechno naplno, na sto procent, od srdce. Všechno co dělám, i když se třeba koupu, abych se koupala na sto procent, nebo když myju nádobí, něco čtu, aby to vždycky bylo naplno…

Je nějaká věc nebo událost, co tě v životě zásadně ovlivnila?

Co mě ovlivnilo… od roku 2010 do roku 2012 jsem byla vegetarián a dělala jsem meditaci, ráno a večer jsem dělala sahaj samadhi meditaci a to mě, myslím, nejvíc ovlivnilo v přístupu k věcem, můj stav mysli a vůbec všechno. Byl to takový pocit,  jako kdyby se otevřely jedny dveře, ovlivnilo to úplně všechno. Teď se třeba hrozně moc snažím šetřit elektřinu, vodu , jako když ty nesnášíš vyhazovat jídlo. Protože tohle není moje, patří to Zemi, používáme to tady všichni dohromady… Mám ráda přírodu, životní prostředí, všichni jsme s přírodou a přírodním světem spojení… Tohle jsem během těch dvou let velkou měrou načerpala a internalizovala, docela mi to změnilo celkový úhel pohledu nebo něco takového.

Jak si pro sebe představuješ dokonalou dovolenou?

Dokonalou dovolenou? Chooch, (smích) to jsou ale strašně těžký otázky! Uau, dokonalá dovolená… Dokonalá dovolená je prostě dělat to, co si v tu danou chvíli nejvíc přeju dělat a užívat si to, to je nejdokonalejší dovolená. Víš, dělat to, co si nejvíc přeju dělat, přesně v tu chvíli, kdy si to přeju, to je nejlepší dovolená a největší požitek (smích).

Tak jo, děkuju!

Taky děkuju.

[1] Většina menších mongolských podniků zpracovávajících vlnu má sezónní provoz kvůli výkupu vlny, pracují jen na podzim a v zimě – ovce se stříhají vždy po zimě, tzn. koncem května a během června (konkrétně dle přízně či nepřízně počasí v daném roce), pak je vlna vykupována a primárně zpracovávána a až na podzim se vlna začíná zpracovávat sekundárně. (Pozn. K. K.)