Stanu se sněhem

     „Poetry in translation is like taking a shower with a raincoat on.“

Loni 7. listopadu v Ulánbátaru prvně sněžilo a mě mailem přišla báseň D. Njamsürena Stanu se sněhem. Sněžilo na místní poměry hodně a dlouho a Njamsüren s tou náladou dokonale souzněl. Musím se doznat, že si v poezii, až na vzácné výjimky, úplně nelibuju, snad to přijde s věkem. Možná se prostě jenom dost nesnažím a nezajímám, to asi nejspíš. A mongolská poezie, až na velevzácné výjimky, to už je vůbec těžkej kalibr a ukrutná rychta. Nicméně na první přečtení mi bylo jasný, že Njamsürenova poezie je jednou z těch velevzácných výjimek. Tak prostá a čistá, přesná, dokonale úsporná a propastná zároveň. První sníh loňský zimy mi přinesl Njamsürena a bylo to docela, jako by se z okrově šedýho nebe sypaly jeho verše.

A tak, ačkoli nejsem a nemám ambice být skutečným veršotepcem, začala jsem tu báseň překládat s tím, že ji hezky začerstva a ještě při tom prvním sněhu šoupnu na blog do Stepní čítanky. Jak patrno, nestalo se tak. Zasekla jsem se na předpředposledním verši a nešlo s tím hnout. Tak minula zima, tuhá a nedýchatelná, jako všechny ulánbátarské zimy. Minulý pondělí, tedy 20. května, zase sněžilo. Ne tak moc, ale dost na to, aby teplota spadla z pětadvaceti na nulu a po fejsbůku koloval vtípek, že kdo je dneska v tričku, nespal doma. Což jistě nelze rozporovat. Cestou z fabriky jsem píchla kolo a pak jsem seděla doma, kde už se netopí, v ovčích ponožkách a dumala nad tím kritickým předpředposledním veršem. Pak jsem ho nějak vyřešila, ne dobře ani elegantně, ale nějak, a tím jsem báseň uznala za přeloženou (ne dobře ani elegantně, ale nějak).

D. Njamsüren - "Nezkažený básník z Eréncavu"
D. Njamsüren – “Nezkažený básník z Eréncavu”

 

Stanu se sněhem

Tělem co mám stanu se sněhem
těžkým a mocným napadlým sněhem
stanu se sněhem co pochová vsi
veliká města a všechno kolem

 Stanu se sněhem v roklích a žlabech
sněhem, co pohřbí strasti a žaly
sněhem, jenž nasytí hladovou žebrotu
stanu se sněhem - dunící signální píšťalou
vlaku jak splašené trojspřeží
 Celým svým tělem stanu se sněhem
co v mihotu srpku měsíce 
co stříbrné perly z jíní a ledu 
skví se na šňůře ve dvoře

 Stanu se sněhem, co ze všeho nejdřív
skryje před všemi cizími zraky tvé
rozkošné „barevné ptáčky“, cos kolíčky 
rozvěsila ven do větru usušit

Čas, kdy jsem miloval
stane se sněhem
dopisy od Chandmy, mé chöch-núrské básně
to všechno stane se sněhem

Tímto svým tělem stanu se sněhem
sněhem jako mé předlouhé vlasy
v svém příštím zrození stanu se sněhem
stanu se sněhem v mém Eréncavu

Nakonec ztvrdnu pod tíží tvých kroků a 
vpiju se do bílého proužku
růžence z trojhranných drahokamů
na jižním úpatí hor

Pak vlasy mé hlavy stanou se písmeny
příznivou předzvěstí jež stoupá do nebeské země
Silou času pak, kštice má tiše se rozchumelí
stane se knihou „Bílého slunečníku“…


Njamsüren Dandzan (1947-2002)

D. Njamsüren patří ke generaci posledních podzemních básníků, která se začala umělecky svébytně formovat v druhé polovině 70. let. Tehdy skupina mladých básníků a přátel, mezi něž patřili B. Sanguj, D. Cogt, C. Ojdov, Š. Gürbadzar, G. Mend-Ójó a další, založila tajný básnický spolek „Gal“ (Oheň). Do skupiny byl záhy přijat O. Dašbalbar, později patrně nejslavnější z jejích členů, který přivedl i svého krajana a učitele Njamsürena. Společně s dalším krajanem G. Mend-Ójó (všichni tři pocházeli z „dálného východu“, z ajmagu Süchbátar) představovali silnou „Dariganžskou trojku“, která se stala tvrdým jádrem skupiny.

Bez nadsázky lze říci, že Njamsüren byl patrně nejsvéráznějším z mladých básníků. Byl o dobrou dekádu starší než ostatní přátelé a ačkoli skupinu čas od času v Ulánbátaru navštěvoval, nikdy neopustil venkov a svůj milovaný Eréncav, kde působil jako učitel na prvním stupni základní školy a topič na tamním maličkém vlakovém nádraží. Jeho přírodní poezie, odrážející hluboký vztah k rodnému kraji,  je velmi vyspělá – vyznačuje se rytmikou, jednoduchostí, prostou a hlubokou, kontemplativní estetikou, v níž je patrný vliv buddhistické meditace. Stejně jako Dašbalbar a Mend-Ójó, je představitelem směru označovaného a charakterizovaného zkratkou “GUNU”,  která znamená “tichý proud říční vody”. Jeden z nejaktivnějších současných mongolských spisovatelů Ajurdzana Gün jej přirovnává k Waltu Whitmanovi.

O. Dašbalbar, D. Njamsüren, G. Mend-Ójó - "Dariganžská trojka"
O. Dašbalbar, D. Njamsüren, G. Mend-Ójó – “Dariganžská trojka”

 

 

Poznámka k transkripci

Jméno Нямсүрэн vědomě a svévolně přepisuji nestandardně Njamsüren – zavedená anglická transkripce je Nyamsüren, standardní česká transkripce, jak ji užívá publikace Dějiny Mongolska z pera Srby a Schwarze, již jinak ctím a dodržuji, je Ňamsüren.