Proč mongolským pastevcům přestává kvésti pšenka

V prosinci loňského roku jsem byla jistou organizací požádána o zodpovězení anketní otázky „Jaké jsou překážky tradičního způsobu života mongolských kočovných pastevců?“ v rozsahu 1500 znaků. Termín pro zaslání odpovědi byl poněkud šibeniční, neboť jsem byla tázána coby last-minute-náhrada poté, co jim odpadl některý z kompetentních odborníků. Vzhledem k tomu však, že jsem už uvykla životu ze dne na den, ba z hodiny na hodinu, nevěřím na imaginární jistoty, změna je mým přítelem a flexibilita mé druhé jméno, souhlasila jsem a požadovaných 1500 znaků na dané téma přes noc sepsala. Protože jde reálně o značně spletitý problém, o kterém lze mudrovat dost zeširoka, byla moje první verze nejmíň čtyřikrát delší. Takže jsem pak další hromadu času strávila seškrtáváním a zjednodušováním, nejspíš až na samou hranici srozumitelnosti. Ale co už, hotovo a vyřízeno, zveřejněnou anketu jsem nikdy neviděla a žádná zpětná vazba se ani čekat nedala, tudíž to k řešení není. Ještě je tu však má první nezkrácená verze, a tak si říkám, když už jsem se po měsících vybičovala k nové blogovací aktivitě, proč ji nepoužít. Pokud vás tedy zajímá trocha nezávazného rozumování nad trpkým údělem mongolských pastevců, čtěte dál.  

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

„Jaké jsou překážky tradičního způsobu života mongolských kočovných pastevců?“

Komukoli tuto otázku položíte, odpoví velmi pravděpodobně, že největším problémem je pastva, tedy především její úbytek v důsledku klimatických změn. To je jistě velmi důležitý prvek, situace ovšem není tak jednoduchá. Nesmíme zapomínat, že Mongolsko je a vždycky bylo drsnou a z valné části neúrodnou zemí s extrémně suchým kontinentálním klimatem.

Otázka též jaksi postuluje, že tradiční mongolské pastevectví čelí netradičním vnějším překážkám. Do jisté míry to tak je, na druhou stranu je dobré vzít v potaz, že dle statistik byl celkový počet dobytka v roce 2000 zhruba 30 milionů, v roce 2012 necelých 41 milionů a v roce 2016 asi 61,5 milionu. Přesnosti těchto statistik nelze bezvýhradně věřit, jejich kritici argumentují, že pastevci mají celou řadu důvodů uvádět nadsazené údaje, nicméně celkový nárůst počtu dobytka je nezpochybnitelný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zatímco počet dobytka stoupá, pastvy ubývá. Hlavními faktory jsou klimatické změny a v některých oblastech rozsáhlá těžba, v jejímž důsledku pastevci přicházejí nejen o pastviště, ale i o vodu. Vedle toho hraje roli i řada dalších činitelů. Pastevci mají tendenci držet se blíže správních center, vzniklé vazby pak omezují jejich mobilitu a ochotu k mobilitě, která je v tradičním pastevectví klíčová. Chcete-li, aby váš dobytek na skrovné pastvě trvale prospíval, předpokládá to jednak stálé kočování, minimálně sezónní, ale v případě nepříznivých podmínek i častější. Druhým předpokladem je určitá vzdálenost od ostatních stád. V současnosti je tedy mobilita (schopnost nebo vůle kočovat) nižší a koncentrace pastevců v jistých oblastech roste (jak již řečeno, kvůli výhodné blízkosti k centru nebo těžbě a suchu). Pastevci, kteří k tomu mají podmínky (sem patří nejen dobrá výchozí situace např. v podobě zděděného velkého stáda a pasteveckého know-how nebo možnost pořídit si dobré technické vybavení, ale i vyšší počet zdravých a práceschopných členů rodiny a naopak nízký počet členů závislých, jejichž schopnost zastat množství náročné práce je ať už z jakéhokoli důvodu omezená), se snaží počet dobytka, tedy svůj majetek, stále navyšovat. Na druhé straně zůstávají rodiny méně schopné, fyzicky zdatné či pracovité, kterým dobytek tak tak stačí pro vlastní obživu, potýkají se s absencí hotových peněz a žijí od úvěru k úvěru. Dobytek rovněž nepodléhá zdanění, proto se prý stává i to, že stáda-investice zámožných podnikatelů likvidují obyčejným pastevcům pastvu na tradičních zimovištích.

Dalším problémem je malá užitkovost tradičního pastevectví. V Mongolsku, bohatém na suroviny, je nedostatečně rozvinutý primárně zpracovatelský průmysl, což vede k lacinému prodeji surovin do Číny. Vlna je tak levná, že stát musí poskytovat pobídky na vykoupenou vlnu, aby se vůbec pastevcům vyplatilo ji prodávat. Řada z nich proto preferuje chov koz, jejichž kašmírová vlna je citelně dražší. Jak je ovšem dobře známo, vyšší podíl koz ve stádech vede v dlouhodobém horizontu k degradaci pastvy, protože kozy vypásají rostliny i s kořínky. Jakkoli dlouho se tento problém přemílá, Mongolsko stále nesplňuje mezinárodní standardy na bezpečnost masa, takže nemůže exportovat. Tím se dostáváme do oblasti systémových problémů – na klíčových pozicích, kde by se mělo erudovaně plánovat a rozhodovat, jsou často náhodní, nekompetentní a nedostatečně kvalifikovaní lidé.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAV neposlední řadě je kočovné pastevectví velmi náročnou prací, přičemž se vytrácejí tradiční znalosti a dovednosti. Jen málo z dnešních pastevců dovede přesně předpovídat počasí a stále překočovávat za nejpříhodnějšími podmínkami. Postižení dzudem je jen důsledek všech výše uvedených problémů. I při opakovaném postižení dzudem jen velmi málo pastevců skutečně provádí změny, kterými by mu mohly účinně předcházet (a pomiňme ty, kteří toho z jakéhokoli důvodu nejsou schopni) – udělat si opravdu dobré a dostatečné zásoby na zimu, připravit opravdu kvalitní přístřech pro dobytek, ponechat si na zimu pouze tolik dobytka, kolik jsou schopni zabezpečit a zbytek na podzim zpeněžit, spolupracovat a sdružovat se s ostatními za účelem zajištění potřebných prací apod.

Mám za to, že tradiční mongolské kočovné pastevectví přežilo staletí jen pod podmínkou přísného materiálního minimalismu. Tato kultura nedovolovala kumulaci majetku. Bez všech „lednic, televizí a podobných krámů“ bylo kočování snadné (citujeme-li jednu pastevkyni v důchodu), dnes to většina pastevců řadí mezi nejnáročnější práce (citujeme-li průzkum). Pro mamon a hamižnost jakéhokoli druhu v tradiční mongolské filosofii absolutně není místo. V dnešní společnosti převládá idea až imperativ stálého růstu, což nutně vede k narušení přírodní rovnováhy, které má v podmínkách tak těsné vazby mezi člověkem a přírodou velmi markantní důsledky. Nemůžeme ovšem nikomu upírat právo na touhu po blahobytnějším a komfortnějším životě. Proto zůstává otázkou, kolik mongolských pastevců by u své profese zůstalo, kdyby měli reálně na výběr.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA