Starý Drak Moudrý chán: Zasvěcení tří Churmastových siváků

Jak již patrno z některých starších příspěvků (http://blog.kharshar.cz/2017/06/02/posledni-uplnek-roku-opice/ nebo http://blog.kharshar.cz/2016/09/16/povest-o-ode-na-altaj/), mongolská hrdinská epika se na mě cestou mé mongolistické kariéry velmi záhy přisosla jako klíště a už se nepustila. Od té doby tedy, co se osm let mého usilování (pravda, ne příliš vehementního) o doktorský titul z větší části vinou mého ne-usilování a zanedbatelným dílem z vůle osudu obrátilo definitivně (prozatím…) v prach, začalo být to klíště poněkud přesycené a ochablé a příliš už na sebe neupozorňuje, stále tam ale sedí, takže si občas ještě ze zvyku zakoupím nějakou novou publikaci, jejíž název mě zaujme (naposledy to byla Bibliotheca Oiratica: Džangar – příčina úpadku ústní tradice) a postavím ji na polici do řady vedle těch ostatních, prachem zapadaných.

Historie a počátek mého “vztahu” s hrdinskou epikou je více než banální a zcela nahodilý (jak už tomu u většiny mých osudových vztahů bývá, studium mongolistiky nevyjímaje, o tom ale snad jindy). Seběhlo se to tehdy takhle. Psal se rok 2006, byl prosinec, těsně před Vánoci. Byly to moje první Vánoce a vůbec první zima v Mongolsku (kdyby mi byl tehdy někdo řekl, kolik jich ještě bude, zaťukala bych si nevěřícně na čelo…) a byla jsem tak nějak emocionálně a psychicky vybzíkaná, k čemuž vydatně přispívala extrémní nespavost, kterou jsem celý první půlrok strávený v Mongolsku trpěla. Pozitivní ale bylo, že nás čekaly měsíční zimní prázdniny a já si řekla, že bych se tedy mohla začít prokousávat nějakou tou mongolskou literatúrou. Vypravila jsem se tedy do knihkupectví. Pamatuju si to zcela přesně, bylo to knihkupectví v Ulsyn ich delgúru, tedy státním depártmentstóru, nejstarším shopping centru ve městě. Tam mi mezi všemi ostatními knihami padl do ruky poměrně nenápadný paperback se skromnými bílými obláčky na bleděmodrém pozadí, co mě ale zaujalo byl název titulu, který jsem přelouskala jako “Stopětapadesáti let věku se doživší starý Drak Moudrý chán”. Pro mou skřetí duši, stále tak nějak jednou nohou dlící ve světě mýtů, kouzel a pohádek, to bylo jako najít v dětství dávno ztraceného a hořce oplakaného mončičáka. Když jsem navíc z předmluvy vyrozuměla  útržky vět a slovních spojení jako “nejdelší chalchský epos”, “zaznamenaný akademikem Rinčenem od starého partizána Dendeva” a “podle Rinčena jeden z nejpozoruhodnějších mongolských eposů”, byl můj osud zpečetěn. Knihu jsem si koupila a začala číst. Záhy jsem si uvědomila, že kromě toho, že je epos patrně opravdu nesmírně zajímavý, je také velmi nesrozumitelný, a to i s použitím všech dostupných slovníků. Téma mé budoucí bakalářské (a pak i magisterské a nikdy nedopsané doktorské práce) bylo na světě.

Dá se s lehkou nadsázkou říci, že od té doby tenhle epos překládám. Sice velmi nekontinuálně a nesystematicky, nicméně i po krachu disertace to stále zůstává mezi mými nečetnými dlouhodobými životními projekty. Jednou těch 10 614 (napočítáno podle mého knižního vydání) veršů, dálipánbůh, přeložím, i kdyby si to česky nikdy nikdo neměl přečíst. Protože to ale ještě nějakou dobu potrvá a taky protože mám co dělat s udržením blogu při životě, rozhodla jsem se těch pár více či méně hotových epizod zařadit sem do své Stepní čítanky.  A tak, bylo nebylo…..

C. Bold: Souboj
C. Bold: Souboj

Zkrocení a zasvěcení tří sivých koní Churmasta tengera

...
Svou dýmku husí šíji
nacpal rudým tabákem,
křísnul jednou dvakrát
křesadla ocílkou,
seděl a pokuřoval.
Upíral zrak do dáli.
V jižním směru
co dobrou předzvěst
uviděl pramen, tekoucí
na severozápad.
Na to místo pojedu, řekl si,
nasedl na svého siváka
a dojel k prameni.
Vedle vody
uviděl překrásné koryto
pestrobarevně vyřezané
ze zlata, stříbra a korálu.
Znovu místo prozkoumal.
Zdálo se, že nazítří ráno
s rudým slunce východem
přijdou se k němu napojit
tři Churmastovi siváci.
Chán vzal svého koně
a odvedl jej na severní svah
jedné vysoké hory.
Zanechal siváka,
svázal jej pevně jako skála,
spoutal jej pevně jako balík.
Vzal svá dvě lasa, zlaté a stříbrné,
a sám se vrátil k napajedlu.
Zlaté a stříbrné laso
svinul a položil
do rohu koryta,
sám vlezl dovnitř,
sám sebe
skrčil a vměstnal
do rohu koryta a tak přenocoval.
S rozbřesku milým svitem
z Churmastova nebe
sestoupila sedmibarevná duha.
Ve chvíli, kdy se dotkla
špička duhy
špičky koryta,
objevilo se sedm krásných paní.
Sedmi vědry ze zlata a stříbra
nabíraly vodu,
naplnily koryto.
Sedm paní
se proměnilo v sedmibarevnou duhu
a vystoupilo vzhůru.
S ranního slunce rudým východem
na rozlehlé žluté stepi
spatřil, jak se objevila
pětibarevná duha.
Pozorně sledoval
špičku té duhy.
Na špičce uviděl cválat a dovádět
tři Churmastovy siváky.
Uviděl, jak první sivák
své dvě uši nazad sklopil,
svými nozdrami zavětřil,
začenichal směrem ke korytu
a zastavil se.
Prostřední sivák pravil:
-„Bratři, nikdy dříve se
nic takového nestalo.
Co se to děje dnes ráno?"
Nejstarší sivák pravil:
-„Aj, to tam od našeho koryta
divně čpí
strašný, nepříjemný pach!“
Nejmladší sivák pravil:
-„Aj, bratři moji!
Dnes v noci nad ránem zdál se mi sen.
Přišel bohatýr z dolní země
a nám třem
hlavu chytil,
hřbet osedlal,
že nás tři přemohl,
to se mi zdálo.
Co znamená ten sen?“
Nejstarší sivák pravil:
-„Jak to, žes nám nepověděl
o tom snu, dříve
než jsme vyrazili?“
Jal se bratra kopat a kousat,
všichni tři se obrátili,
bezhlavě prchali
až byly menší než ovád,
až se úplně
vytratili.
Starý Drak Moudrý chán
vyskočil z koryta ven
a třemi, čtyřmi skoky
byl u svého siváka.
Povídá sivákovi:
-„Jestli ty tři
nedoženeš,
useknu a zahodím
tvá huňatá kopyta!
Jestli ty tři doženeš
a já je nechytím do lasa
a nezastavím,
useknu a zahodím
své vlastní palce!“
Vyskočil na siváka a hnal se za nimi.
Hnali je celý jeden rok,
hnali je celý další rok,
okřídlený sivák
tři sivé koně
dohnal a šlapal jim na paty.
Starý Drak Moudrý chán
chytil
všechny tři naráz do zlatého
a stříbrného lasa.
Tři Churmastovi siváci
vzpínajíce se, hvězdy nebeské počítali,
vyhazujíce, kořeny zemské počítali.
Tři siví koně
se vzpínali a vyhazovali
a vřískali hříběcím hlasem:
-„Starý bratře!
Chceš-li nás
zabít,
rychle nás zab!
Chceš-li nás propustit,
ihned nás pusť!“
Stařec pravil:
-„Upokojte se, vy tři!
Nejsem, kdo by dokázal
zabít vás, vaše maso sníst!
Nejsem, kdo by byl schopen
vaši krev vypít!
Však nemám chrabrého syna,
který by vládl říši.
Dle věštby z kostek dobrého lamy,
když vás tři chytím a zasvětím seterem,
dostanu dva statečné syny!“
Tři siváci pravili:
-„Ach, tak je to.
Starý bratře!
Nás tři
kopyta koní nedostihnou,
křídla ptáků nedoženou.
Nadešel čas.“
Obrátili své šíje
k starému Draku Moudrému chánovi,
něžně se o něj otírali.
Starý Drak Moudrý chán
je zasvětil chadagy pěti barev,
zapálil třináct kouřových obětí
k očištění.
Tři siví pravili:
-„Pane starý bratře!
Ať všechny tvé zamýšlené činy
dojdou dobrého naplnění!
Dáme ti dva pěkné syny,
kteří zachrání království!“
Tož, tři siví koně
popřáli chánovi pokoje
[a řekli si:] -„Poběžme k prameni v horách“.
Stařec seděl a dojat
hleděl za nimi,
jak plavně běží pryč ladným mimochodem.