Konec starého Ulánbátaru aneb nomadické trable s konceptem hmotného dědictví

Ulánbátar začátkem 80. let. Zdroj: time.mn.

Ulánbátar není mé rodné město. Nevyrostla jsem v něm, nežiju tady celý život, ba ani jeho větší díl. Žiju tady nějakých osm, i se studentskými stážemi možná něco přes devět let, což je dobrá polovina mého „dospělého“ života a dost na to, abych si k němu coby dějišti jisté části mé osobní historie vytvořila sentimentální vztah. K jeho místům, se kterými se pojí zážitky, dobré i zlé, každopádně moje a v nemalé míře dost intenzivní a signifikantní.

Continue reading “Konec starého Ulánbátaru aneb nomadické trable s konceptem hmotného dědictví”

Badzo a tatarák

 

IMG_1499ad2

Už nějakou dobu jsme si říkali, že žádnou další zimu v Ulánbátaru už absolvovat nechceme. Nikdy. Není to zdravé a už jich bylo dost. Loni v prosinci jsme tedy před ulánbátarským smogem, tou páchnoucí žlutohnědou všudypřítomnou hmotou, ano – hmotou, kterou bez přehánění ještě celé měsíce po opuštění prostoru cítíte z vlasů, kůže, šatstva, uprchli do české kotliny. Naše plíce se upřímně zaradovaly a my s nimi. Píšu v plurálu, a není to plurál majestátní, ale sprostý, protože se mnou do vlasti poprvé jel i Badzo. Continue reading “Badzo a tatarák”

Poslední úplněk roku opice

Letos v únoru jsem se přichomýtla k jedné, pro mě dá se říct zlomové události. No, nebyla vlastně až zas tak zlomová. Ne v tom smyslu, že by převrátila život vzhůru nohama, postavila na hlavu, obrátila na ruby a vyvrhla vnitřnosti zevnitř ven. Týkala se předmětu mého dlouholetého studia a byla vlastně spíš zasazením postrádaného sklíčka do mozaiky. Continue reading “Poslední úplněk roku opice”

Sobí tremping

Je jaro. V Mongolsku to slovo znamená sice něco docela jiného než u nás, ale i tady už začala rašit první zeleň. Housenky jehněd topolu asijského (či co to je) co nám roste pod okny se z větévek soukají téměř okem zachytitelnou rychlostí a minulou noc se rozvinuly vějířky prvních ťuťuňuňu zeleňoučkých lístků… Continue reading “Sobí tremping”

Jak se v Mongolsku měří zima

Asi každý, kdo navštívil Mongolsko mimo špičku turistické sezóny, se s tím setkal. A ti nepočetní bohatýři, kteří v Mongolsku strávili část zimy nebo i v krajních případech zimu celou, se s tím setkali zcela bezpochyby. Je to ona otázka doprovázená nevěřícným, z menší části obdivným a z větší části nechápavým pohledem: „Jak jsi tu zimu mohl/a vydržet?“ Continue reading “Jak se v Mongolsku měří zima”

O ovčím ocasu

Existuje jistá, v mongolské kultuře značně signifikantní reálie, o které se všeobecně málo ví, ačkoli rozhodně stojí za pozornost.  Je to mongolský ovčí ocas (a nejedná se o žádnou vznosnou metaforu, nýbrž o skutečný, hmatatelný ocas mongolské ovce). Právě jemu se budu věnovat v následujícím pojednání. Nechte se, no, řekněme, zasvětit… Continue reading “O ovčím ocasu”

Ovčí ještěrka

Jedním z rozšířených druhů gobijské fauny je agamka s mongolským názvem хонин гүрвэл, ovčí ještěrka. Z četných druhů je nejčastější Цоохор хонин гүрвэл – Ovčí ještěrka strakatá, Phrynocephalus versicolor. Ropuchohlavec pestrobarevný, mohl by znít poetický český název, kdyby existoval. Continue reading “Ovčí ještěrka”