D. Urianchaj: STROMU

Novou sezónu zahájíme drobnou mongolskou podzimní básní. Může se to zdát nepatřičné takhle brzy po Třech králích, na letošní zimě v Čechách se mi ale zdá zimního pramálo. Zato jsou tu prastaré listnaté stromy, mžením nasáklý vítr, hutné humidní mlhy, bláto, mokrá rez a tlející listí. Všechno, co mi v Mongolsku chybí. Atmosféra velmi podzimní, ale víc tmy, podmínky hýčkající asociálnost a zálibu v gotických románech… Je šum tvých listů řečí tvou, či řečí větru?

*** Pokračovat ve čtení “D. Urianchaj: STROMU”

Starý Drak Moudrý chán: Zasvěcení tří Churmastových siváků

Jak již patrno z některých starších příspěvků (http://blog.kharshar.cz/2017/06/02/posledni-uplnek-roku-opice/ nebo http://blog.kharshar.cz/2016/09/16/povest-o-ode-na-altaj/), mongolská hrdinská epika se na mě cestou mé mongolistické kariéry velmi záhy přisosla jako klíště a už se nepustila. Pokračovat ve čtení “Starý Drak Moudrý chán: Zasvěcení tří Churmastových siváků”

Pověst o Ódě na Altaj

Po letech letargie a nečinnosti a v rámci nutnosti ubíjet čas a/nebo/-li zaměstnávat se ve svém současném pseudo-zaměstnání, s novým rokem vrhla jsem se střemhlav do dosud u ledu v pokoji odpočívajících aktivit, ketré mají simulovat směřování k obhájení doktorského titulu (v oboru jazykověda-mongolistika – AHA!). V jejich absurdní změti, jíž, coby poslední labutí píseň, hodlám vyplnit těch pár měsíců, co ještě zbývá do čáry smrti (po jejímž uplynutí pochopitelně konstatuji, že jsem to moc dlouho odkládala a pak už se to nedalo stihnout), se vyskytuje též bohulibá a všeobecně oblíbená disciplína přepisování prehistorických nahrávek rozhovorů (ne, vážně, je smutnou pravdou, že někteří z mých informátorů již nežijí). Pokračovat ve čtení “Pověst o Ódě na Altaj”